Transkripce čínštiny

18:00 | 06.02.2017 anya0305 4
​Pinyin, Wade-Giles, Zhuyin Fuhao, Gwoyeu Romantzyh, Latinxua Sin Wenz - říkají vám tyto pojmy něco? Nebo jsou vám známé, ale máte v nich trochu zmatek? Pak jste tady správně. V tomto článku se dozvíte, co jsou ty "divné" názvy zač.
Přepis znaků do pinyinu.
Přepis znaků do pinyinu. FOTO: mangguo.wix.com
Transkripce, strašák snad všech studentů čínštiny, ale zároveň něco, bez čeho se neobejdete, pokud se chcete orientovat v čínských pojmech a názvech a neznáte znaky. V tomto článku se pokusím přiblížit vám systémy transkripcí čínštiny, ukázat, jaký je mezi nimi rozdíl, a že to vlastně není až tak složité, jak se zdá.

Transkripčních systémů čínštiny je několik. Některé z nich se už nepoužívají, jiné jsou využívány dodnes.


Pinyin (汉语拼音; Hànyǔ pīnyīn)

Jedná se o oficiální a nejrozšířenější systém, který vznikl na území Čínské lidové republiky. Je založen na pekingském dialektu a má základy v několika existujících transkripcích, např. Latinxua Sin Wenz (z roku 1931), nebo Gwoyeu Romantzyh (z roku 1928). Pinyin doslova v překladu znamená hláskování. Zachycuje výslovnost čínských znaků do latinky a je důležitý pro jednotné psaní zeměpisných názvů nebo jmen osobností čínské národnosti. V Číně byl oficiálně přijat v roce 1958, v roce 1982 se pak stal mezinárodní normou přepisu čínštiny do latinky. Slouží při výuce čínských znaků na čínských školách a je povinnou součástí výuky na základních školách. V zahraničí usnadňuje studium čínštiny mnoha studentům.


Pinyin používá 21 souhlásek a 35 jednoduchých a složených samohlásek. Věta začíná velkým písmenem a končí tečkou. V oficiálních názvech je každé počáteční písmeno velké. Tóny v čínštině jsou 4 a pinyin je zaznamenává diakritickými znaménky nad slabikou.

1. tón - vysoký rovný, zapisuje se vodorovnou čárkou nad samohláskou, např.: Ā
2. tón - stoupavý, zapisuje se jako naše česká čárka, např.: Á
3. tón - klesavě-stoupavý, jeho tónová značka vypadá jako náš háček nad písmenem, např.: Ǎ
4. tón - 
klesavý, zapisuje se jako čárka opačná té naší české, tj. zleva doprava, např.: À
 

Česká transkripce

Je to český přepis, který zachycuje čínštinu tak, aby byla přijatelnější pro Čechy, a umožňuje skloňování čínských slov. Ve 30. letech 20. století vznikla první ucelená forma české transkripce. Vytvořil ji sinolog Jaroslav Průšek, který počeštil Wade-Giles. Transkripci v podobě, jakou má dnes, vytvořil sinolog Oldřich Švarný v roce 1951. V dnešní době se v češtině používá jak pinyin, tak česká transkripce.



(Převzato z: UHER, David, LIU Xuemin, VYKOUKAL Jakub. Učebnice čínské konverzace.   Praha: Leda, 2007, 223 s.)

Výslovnost za šipkou je pouze přibližná, zhruba vystihuje, jak českému posluchači hlásky zní. Hláska R se vyslovuje jako něco mezi českým Ř a Ž. Kvůli ne úplně přesné výslovnosti není česká transkripce zrovna vhodná k přepisu jmen umělců, protože je pak celkem těžké je na webu najít (jejich jména jsou nejčastěji v pinyinu nebo znacích, takže je výhodnější přepsat jména z české transkripce do pinyinu).


(Převzato z: UHER, David, LIU Xuemin, VYKOUKAL Jakub. Učebnice čínské konverzace.   Praha: Leda, 2007, 223 s.) 

V české transkripci se slabiky v jednom slově oddělují pomlčkou (např.: zhongwen ​→ čung-wen), zatímco v pinyinu se slova od sebe dělí apostrofem jen tehdy, kdy by mohlo dojít k záměně (např.: Xi'an → xian). Tóny se v české transkripci většinou nepíší. Pokud je zápis tónu nutný, zapíše se číslicí 1-4 za slabikou.
 

Transkripce Wade-Giles (韦氏拼音)

Tento přepis je v současné době nejstarším používaným přepisem čínštiny. Vytvořil ho britský diplomat a sinolog Thomas Wade v roce 1859. O 25 let později ho Herbert Giles zjednodušil. Vzniklý přepis je známý pod jmény obou těchto mužů - jako Wade-Gilesova transkripce. Nejvíce se používala v anglicky mluvících zemích, dodnes se používá v Hongkongu. 


Wade-Giles používá k označení přídechu apostrof, ke značení tónů horní index a kromě toho také řadu dalších symbolů a značek, čímž ztěžuje jak čtení a zápis, ale také tisk textů, které jsou v ní psané. 


Ukázka transkripční tabulky Wade-Giles. (Převzato z: Orientální ústav AVČR: transkripční tabulka Wade-Giles - pinyin - česká) (28.7.2014)
 

Zhuyin Fuhao (注音符号)

Jedná se o soubor symbolů, který byl vyvinut skupinou filologů na konferenci o sjednocení výslovnosti Duyin tongyihui (读音统一会) v roce 1913 a v roce 1918 byl prohlášen oficiálním. V roce 1958 byl v ČLR nahrazen pinyinem, ale na Taiwanu se používá dodnes. Má 37 symbolů, z toho 21 iniciál a 16 finál. Tóny se značí třemi značkami - 2., 3. a 4. tón, první tón značku nemá. 


Ukázka symbolů Zhuyin Fuhao. (Převzato z http://www.omniglot.com/writing/zhuyin.htm) (28.7.2014)

 

Gwoyeu Romatzyh (国语罗马字)

Tento transkripční systém byl založen v roce 1928 a je založen na latince. Česky bývá označován jako "Romanizační abeceda pro národní jazyk". V programu Májového hnutí byla výzva k používání lidového jazyka pro psaní a snadnější přístup k literatuře. V Přípravném výboru pro standardizaci národního jazyka se v roce 1923 sešla skupinka učenců, aby vytvořili systém založený na latince, který by byl používán současně se systémem zhuyin. V září 1928 byla tato transkripce uznána jako druhá národní transkripční norma (první byl zhuyin). Tento systém byl používán pro zahraniční záležitosti a v omezené míře se s ním stále můžeme setkat na Taiwanu. 


Tóny byly zahrnuty přímo do slabiky, tzn. podle toho, jak se slabika píše, poznáme, v jakém je tónu. 
 

Latinxua Sin Wenz (拉丁化新文字)

Tento transkripční systém je, stejně jako ten předchozí, založen na latince. Několik čínských komunistických vzdělanců ho s pomocí sovětských lingvistů zpracovalo v exilu v Sovětském svazu. V roce 1929 byl tento systém publikován v Sovětském svazu. Používal se od 30. let do začátku 50. let, kdy ho nahradil pinyin. Od systémů zhuyin a Gwoyeu Romantzyh se liší tím, že na rozdíl od nich nebyl založen na pekingském dialektu, protože jeho tvůrci nechtěli, aby se pekingský dialekt stal standardem. Tento systém také nezaznamenává tóny, pokud to není vyloženě nutné (pouze v dvojjazyčných případech). Byl také sepsán list výjimek, kde jsou slabiky, které by se mohly plést, od sebe odlišeny různým psaním, např.:  买 mǎi „kupovat" (zapisoval se jako maai) a 卖 mài „prodávat“ (zapisován jako mai). Od systémů zhuyin a Gwoyeu Romantzyh se liší také tím, že neměl být pomůckou při učení výslovnosti znaků, ale měl znaky nahradit. V tomto systému bylo napsáno více než 300 publikací.


Doufám, že se vám tento článek líbil a že jste se třeba dozvěděli nějaké nové informace.


ZDROJE: 
Publikace:
ŠVARNÝ, Oldřich. Hovorová čínština v příkladech III. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1988. 251 s.
UHER, David, LIU Xuemin, VYKOUKAL Jakub. Učebnice čínské konverzace. Praha: Leda, 2007, 223 s.
KANE, Daniel. Knížka o čínštině. Mirošovice: Nakladatelství DesertRose s.r.o., 2009, 208 s.

Internetové zdroje:
Wikipedia (1), (2), (3), cinskyjazyk.cz, omniglot.com, pinyin.info (1), (2), chinaknowledge.de

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9