11 věcí, které se v Koreji změnily během poslední dekády

15:03 | 30.06.2013 Kwietitze 5
Jon Dunbar je editor webu Korea.net. Jeho první návštěva Koreje byla v létě 1996, ale nadobro se do země odstěhoval v roce 2003. Zde je překlad z jeho blogu, kde si sepsal jedenáct postřehů o věcech, které se za dobu jeho pobytu změnily.
vystoupení indie skupiny Funkafric Boostdah v makgeolli baru
vystoupení indie skupiny Funkafric Boostdah v makgeolli baru FOTO: blog.korea.net
Propojení se světem 
V Koreji je nyní nejvíce cizinců, než kdy bylo v minulosti, ale také je více Korejců v zahraničí. V roce 2009 Korea Times informovaly o tom, že je daleko více Korejců, co plánují vycestovat do zahraničí na dovolenou, než těch, co plánují zůstat doma. Yonhap News psaly minulý rok o tom, že počet cizinců žijících v Koreji dosáhl nového maxima a to 1,4 milionů, což je přesně stejný počet Korejců, který vycestoval v lednu 2013 do zahraničí (jde o nejvyšší číslo v historii během 1 měsíce). Důsledky těchto čísel mají velmi silný vliv na všechny následující změny, které zde budu jmenovat.
 
Zahraniční jídlo
Velká změna se odehrála v dostupnosti a variabilitě zahraničního jídla a vztahu Korejců vůči němu. Dříve většina Korejců jasně preferovala domácí potraviny, díky jejich variabilitě a zdravosti. Nyní díky větší hustotě italských, indických ale i tureckých restaurací začali Korejci objevovat i kvalitní zahraniční recepty a pro přistěhovalce se otevřely nové možnosti kde a jak najít více specializovaných obchodů s potravinami a drogérií z Evropy nebo Ameriky. Tato zvýšená dostupnost zahraničního zboží poukazuje na stále více se globalizující postoj Korejců. Také to činí život v Koreji příjemnější pro přistěhovalce, protože mají přístup k potravinám, které jim připomínají domov.



Korejský alkohol
Korejský postoj k pivu se změnil ve velmi krátké době z "všechna piva chutnají stejně" na "tohle pivo chutná mnohem líp než tohle pivo." Je to výsledek toho, že se výrazně rozšířil sortiment zahraničního piva/alkoholu. Také jsou stále četnější minipivovary a domácí výroba piva. Stejně tak tradiční Soju reprezentuje čím dál více Koreu v zahraničí a více výrobců Soju se soustředí na vývoz.

Ale největší změna nastala u makgeolli, rýžového vína, které se stalo silně populární a to vedlo i k nárůstu jeho domácí výroby. Lokální obchůdky s makgeolli se otevřely po celé zemi a prodává se v nich stále rozmanitější výběr regionálních značek vyrobených z více a více speciálních složek.



Všudypřítomné kavárny
Ještě před pár lety jste mohli slyšet cizince, jak si stěžuje ohledně kvality korejské kávy. Během několika let však Korejci objevili kvalitní kávu a totálně jí propadli. Kavárny jsou na každém rohu a Starbucks vede neustálou bitvu s domácími kavárnami. Některé kavárny jsou otevřené 24 hodin denně a často mívají více pater, takže se vám nabízí úžasný výhled, když pijete svoji kávu. Dokonce vzniklo i označení pro ženu (됀장녀), která utrácí více peněz za kávu než za oběd.

Jedním z hlavních viníků této „kavárenské mánie“ je k-drama The 1st Shop of Coffee Prince, které představilo veřejnosti kavárenskou kulturu, ale také inspirovalo mnoho lidí k otevření jejich vlastní kavárny.
 
Tetování
Tetování jsou nyní v Koreji daleko více v kurzu, než byli před pár lety. Kolem roku 2000 byly tetovací salony většinou neoznačené podniky, skryté zraku obyčejných lidí v přízemních bytech a jediní lidé, které jste mohli s tetováním potkat, byli umělci a zpěváci nebo ve filmech stereotypně znázorňovaní zlodějíčci a gangsteři.

V dnešní době tucty korejských tatérů otevřeně nabízejí své služby v korejštině i angličtině a už přestává být ojedinělé vidět potetované lidi na ulicích. Co se změnilo? Patrně je to jeden z případů, kdy rostoucí počet přistěhovalců ze západu ovlivnil korejskou společnost. Ať se to týká vojáků nebo učitelů angličtiny (pozn. Kwietitze - Simon a Martina), prostě se během pár let korejská společnost přesvědčila o tom, že tetování nejsou jen záležitostí gangsterů a k-pop idolů.



Škola v sobotu
V Koreji vždy bývala pro žáky základních škol povinná docházka i v sobotu. Během minulých deseti let se snažily školy udělat tento systém příjemnější pomocí zkrácení sobotního vyučování na polovinu dne. To však pořád znamenalo ranní hodiny, což ničilo ideu volných sobotních rán, kdy většina západních dětí spí nebo se kouká na ranní seriály pro děti.  Postupem času se ale sobotní školy omezily na pár týdnů v měsíci, až byly v roce 2011 zavřeny úplně.

Přestože se tohle změnilo, neznamená to, že nastal velký rozdíl – většina rodičů zaplnila nově vzniklý volný čas svých dětí pomocí soukromých lekcí a různých kroužků. Možná tak činí v obavě z propadu životní úrovně obyvatelstva, který nastal v Japonsku, když v roce 2002 zrušilo sobotní docházku (a proto se k ní zase v roce 2009 navrátilo).

Chození vpravo
Pro automobily platí ježdění vpravo, ale pěší často v minulosti chodili vlevo. Důvodem byly úmluvy z roku 1921, kdy během japonské nadvlády byli Korejci nuceni dodržovat japonské silniční normy (Japonci dodnes jezdí i chodí vlevo). Po osvobození americká armáda přesměrovala všechny cesty a značení doprava, ale chodci i nadále dávali přednost levici.

V roce 2009 se vláda snažila zbavit Koreu tohoto zvyku, a proto zavedla kampaň na vzdělávání veřejnosti. Eskalátory a turnikety byly upraveny tak, aby si lidé zvykli chodit po pravé straně. Byl to dlouhý, složitý proces, během něhož mnohokrát zavládl chaos, když lidé nevěděli, zda chodit vlevo, vpravo nebo dokonce prostředkem chodníku.



Etiketa eskalátorů 
Dřívější etiketa eskalátorů spočívala v konceptu „stůj vpravo, choď vlevo“, takže stejně jako v Evropě se lidé, kteří spěchají, mohli přemisťovat po schodech rychleji. Ale přibližně kolem roku 2008 přišla vláda s novým konceptem využití méně opotřebované části eskalátoru a zavedla pravidlo „dvou míst pro stání, nula pro předbíhání“, které má zabránit nerovnoměrnému opotřebení, ale i zraněním, které si lidé často způsobovali ve spěchu.  



Platba veřejné přepravy
Jak se v Koreji platilo za veřejnou dopravu? Před deseti lety byste se v Koreji setkali s tím, že se musíte zařadit do fronty v metru a koupit si papírový lístek od zaměstnance, který sedí v kontrolní budce nebo si ho koupit v automatu. Tak i onak to bylo zbytečné plýtvání časem, protože jste si museli koupit nový lístek pokaždé, když jste jeli metrem. V roce 2004 se však uvedla do oběhu tzv. T-Money card, která se rychle adaptovala. Karta je přenosná a dá se nabít na určitý kredit, takže na ni jednoduše můžete umístit jakoukoliv sumu peněz a elektronické čtečky v metru už za vás udělají odpočet. A navíc funguje pro metro i autobusy. Pokud nemáte T-Money card, tak si můžete koupit plastovou kartu (nebo starý dobrý papírový lístek), která slouží jako T-Money card na jedno použití. Je sice dražší než obyčejné lístky, ale cestující veřejné dopravy ji pak jako použitou mohou vrátit za 500 wonů zálohy. 

Graffiti
V roce 2000 byste v Koreji graffiti hledali asi těžko. S odstupem času se ale daly najít kolem roku 2006 v Busanu a Soulu. Pak se s nimi roztrhl pytel, kdy nyní sprejeři a umělci brázdí Soul, zvláště v Hongdae, kde už je skoro nemyslitelné nevidět zeď posprejovanou nějakým symbolem. Dokonce i majitelé některých restaurací povzbuzují své zákazníky, aby zanechávali pro další návštěvníky vzkazy na „zdi vzkazů“. 


 
Hudba
Když se vlna Gangnam Stylu převalila přes celý svět, ukázala mu také výsledek rychlého vývoje, který nastal v Korejské hudbě. Proměny korejské populární hudby se odehrály převážně v druhé polovině 90. let, a vydaly by/vydávají na několik knih, ale co se týče posledního desetiletí, lze si všimnout zvláště většího vlivu rapu a elektronické hudby.   

Nicméně daleko větší změna se během posledních deseti let odehrála na poli korejské nezávislé hudby. Dříve jste na koncertech nebo show nepotkali skoro žádného cizince a hlavní žánr indie hudby byl punk a nic než punk. Za pár let se však korejská indie scéna prudce rozšířila, díky větší otevřenosti Koreje k okolnímu světu a také díky rostoucímu zájmu o k-pop, kdy se jednoduše někteří fanoušci začali směrovat i na k-indie. Korejská indie hudba se obohatila o mnoho dalších žánrů a zlepšila svoji kvalitu. Tento rok se navíc několika indie skupinám podařilo koncertovat v zahraničí, za což vděčí právě mezinárodnímu zájmu a podpoře KOCCA (Korean Creative Contents Agency).  A v neposlední řadě vzrostl zájem o historii korejské moderní hudby celkově. Svět i Korea zpětně objevují interprety z 60. a 70. let, kdy byl pro Koreu typický rock, psychedelická hudba a folk.

 
ZDROJ: blog.korea.net
FOTO: blog.korea.net

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9