Vlasta Čiháková Noshiro – Mitsuko [Recenze]

18:00 | 27.03.2015 Zíza 1
Již jsme se u nás zmiňovali, že vyšla kniha Mitsuko od Vlasty Čihákové Noshiro. A jaká že tedy je?
 Detail přední strany knihy
Detail přední strany knihy FOTO: jota.cz
Vlasta Čiháková Noshiro, historička umění a japanistka, shromažďovala a studovala archivní materiály dokumentující dramatický životní příběh Japonky Aoyamy Mitsuko již od 70. let 20. století, dokonce pomáhala japonským filmařům od televize NHK s natáčením populárně-naučného seriálu o životě Mitsuko zde u nás v Čechách. Kniha se zakládá na mnoha zdrojích (nejen písemných, ale i obrazových a předmětových), přesto primárním zdrojem byly deníky samotné Mitsuko. I tak nelze tvrdit, že je to přesný odraz jejího života a její rodiny, a tak si sama autorka musela hluchá místa často domýšlet, jak přiznává v autorské poznámce.
 
Na konci 19. století se Japonka, vyučená gejša, setkává s cizincem, rakousko-uherským diplomatem. Vypadá to na lásku na první pohled a začátek pohádky o Popelce. Přestože oba dva patří k úplně jiným třídám, do jiných světů, a k jiným rasám, diplomat Heinrich Coudenhove-Kalergi si nakonec prosadí svou, získává povolení a bere si Mitsuko za svou právoplatnou manželku.

Heinrich byl jedním z nejvzdělanějších mužů své doby a patřil mezi nejvýznamnější a nejvýraznější osobnosti rakouské aristokracie. Jako diplomat působil po celém světě a dorozuměl se prý až 18 jazyky. Byl to také velmi mírumilovný muž, který podstatnou část svého života přemýšlel nad tím, jak všechny konflikty a neshody řešit mírovým způsobem, debatou. Častokrát se zamýšlel i nad tím, jak sjednotit všechny lidi, aby vůči sobě necítili nevraživost, například jen kvůli vyznání. Není tedy nic divného, že jeho doktorandská práce, kterou sepsal na Karlově univerzitě, se zabývala antisemitismem.
 
Na druhou stranu Mitsuko, o 15 let mladší než její manžel, je typickou Japonkou. Její výchova spočívala v uctívání císaře, oddanosti státu a úslužné poslušnosti vůči manželovi. Nadto byla obdařena krásou a mladistvou svěžestí, takže po svatbě, když její povinností jakožto ženy diplomata, bylo chodit na různé bály a účastnit se „kroužků“ pro ženy z vyšších vrstev, do kterých nyní patřila, ji všichni obdivovali. Díky svému muži se setkala s mnoha velkými osobnostmi své doby, a dokonce byla na audienci u samotné císařovny.

Po pár společných letech a dvou narozených synech se Heinrich vrací zpět do Evropy a Mitsuko jako poslušná manželka se vrací s ním. Odjíždí s úsměvy, protože věří, že se do Japonska jednoho dne vrátí. Bohužel to se jí již nikdy splnit nemá. Ke dvěma synům ještě přibylo pět dalších sourozenců, ze kterých vyrostly výrazné osobnosti. Nejvýraznější byl ovšem Richard, který navázal na myšlenky svého otce a založil mírové hnutí Pan-Evropa, jeden z předchůdců dnešní Evropské unie.
 
Pokud má Mitsuko po svém boku Heinricha, vše je v pořádku, jenom září a je ozdobou všech událostí a setkání. Jenomže po předčasné smrti svého muže se vše změní, neboť se najednou musí postarat o veškerý majetek, panství a výchovu dětí sama – Heinrich ji tím pověřil v závěti a ona jako poslušná žena ctí jeho slova. V tuto chvíli poznáváme opravdovou Mitsuko, nahlížíme za její fasádu a nejsem si jistá, zda se všem líbí, co tam vidí.

Zničená ze smrti muže, kterého milovala nejvíce na světě, drcená povinnostmi a dětmi, které se nevydařily tak, jak by si představovala, nemluvě o stesku po domově, po Japonsku, se z líbezné tvářičky změnila v zapšklou ženu plnou předsudků. V podstatě se stala takovým člověkem, které její muž odsuzoval.

Kniha se poměrně dobře a rychle čte. Navíc je vybavená i obrazovým materiálem, takže člověk ani tak nepotřebuje využít svou představivost, neboť je mu vše dáno na stříbrném podnose – tím ovšem nechci tvrdit, že by to bylo špatně. Velmi oceňuji na začátku každé kapitoly soupis událostí, které se v tom kterém roce udály. Díky tomu může vyprávění nabývat do větších rozměrů. Na druhou stranu mi trochu vadilo až chaotické skákání od jedné události k druhé, podle toho, jak se autorka, paní Čiháková Noshiro, dostala k informacím. Nepůsobí to vůbec uceleně a to je u beletrie velká škoda.
 
Jestliže se vůbec nevyznáte v tom, jak to chodilo v japonské či české společnosti na přelomu 19. a 20. století, japonská kultura vám nic neříká, tak doporučuji před četbou si nejprve prolistovat Vysvětlivky (reálie) na straně 335. Bez těchto znalostí by čtenáři mohly utéct různé drobnosti či chování Mitsuko (a její rodiny) připadat absolutně nepochopitelné. Velmi oceňuji, že si autorka dala tu práci a sepsala o každé význačnější osobě na konec knihy několik málo či více slov a v epilogu nás čtenáře seznámila s osudy dětí Mitsuko a Heinricha.

Mám však trochu výhrad k transkripci. Nevadí mi, že byla použita Hepburnova a nikoliv česká (ač ji preferuji), ale co nesnesu je míchání dvou výše zmíněných a špatné používání Hepburnovy transkripce. Prosím, ta vůbec nezná znaky jako ó, ú, á apod., zápis dlouhých samohlásek je prováděn takto: ō či ū. Trochu to na mě působí, že autorka prostě jen byla líná používat tyto pro české prostředí neznámé symboly. Další problém jsem spatřovala ve skloňování – občas některá jména byla skloňovaná, některá naopak byla ponechána v prvním pádě. To by se stávat nemělo.
 
Závěrem již jen dodám, že člověka určitě kniha obohatí a dokáže potěšit v řadě osobností, se kterými se Mitsuko setkala nebo o nich alespoň slyšela – člověk až nevěří. Nemluvě o tom, že rod Coudenhove-Kalergi měl panství u nás v Čechách, takže se jedná i o kus naší vlastní historie, okořeněný o japonskou náturu.

FOTO:  jota.cz, spolek-praha-cachy.cz
© Vlasta Čiháková Noshiro, 2015
© Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2015

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9