Asijské nadpřirozené bytosti II. - Onibaba

17:02 | 12.03.2015 Ari Yu 5
Další ze seriálku asijských spiritů a bájných bytostí. Čarodějnice a ježibaby totiž nejsou jenom výsadou Evropy. Míříme do Japonska.
onibaba
onibaba FOTO: logsoku.com
Oniaba je mýtická bytost z japonského folkloru, jejíž osud (a následně i osud jejích obětí) je dost pohnutý.
A o čem že to tedy hovoříme? Démonická bába, stará baba, ježibaba, čarodějnice, horská žena, démon z Adachigahary nebo také Kurozuka. Onibaba má spoustu jmen a pojmenování.

Onibaba se řadí k japonským yókai (tedy duchům, fantomům a podivným stvořením). Oni jsou démoni, ogříkové, trolové a jiná zlounská havěť. Podrobněji se o nich pobavíme v některém dalším dílu.



Jako se v Evropě traduje ta o Jeníčkovi a Mařence, i Onibaba má takovou svou vyprávěčku.
Jedna pověst vypráví o pěkné malé holčičce, která byla zdravá a veselá, ovšem až na to, že od narození nevydala hlásku. Holčičce už bylo pět let a rodina se začala strachovat, cože je to s holčičkou v nepořádku a tak si povolali doktora. Doktor klepe na čelíčko, potom píše recepis... tak ne. Doktor neměl valný úspěch. A když už nevíte coby, zavolejte toho borce, co vykládá osud, to je jasné. A ten vám zajisté poví, že důležitá jsou čerstvá játra. A to ne ledajaká. Játra živého plodu. To jim věštec (možná to byla věštkyně) také řekl. Tenhle nelehký, ale hlavně dost příšerný úkol padl na chůvu. Ta byla nucená opustit svou podobně starou dceru, které ale ještě předtím dala ochranný amulet omamori (omamori je takový japonský talisman a slouží k ochraně svého držitele. Může se také soustředit na jednu konkrétní věc jako ochrana před zlými spirity, úspěch ve škole a u zkoušek, obchodní úspěch, ochrana řidičů atd. Operuje s ním jak buddhismus, tak shinto a jak můžeme vědět, ono je to stejně jedno).
Chůva se jala hledat ženu, která by byla schopná obětovat játra svého nenarozeného dítěte. Jelikož to je úkol nesnadný, až nemožný, trval týdny a měsíce. Potom chůva dorazila do Adachigahary, kde se rozhodla setrvat v jeskyni a počkat si na nějakou pěknou těhuli, co půjde okolo.
Roky ubíhaly a chůva neměla štěstí. Až jednoho dne... chůva skočila po ženě a konečně ukořistila tolik chtěná játra. Jen co akci dopáchala, spatřila něco, z čeho se jí udělalo tak nevolno a šíleno, až se z ní stal yókai a od té doby odchytávala kolemjdoucí a požírala jejich maso.
A cože se to stalo? Těhotná, kterou ulovila měla u sebe omamori - přesně ten amulet, který dala před lety své dceři.
 

V jiné verzi chůva své vlastní děcko nemá. Vydá se na cestu se svěřeným děckem a lékem mají být játra těhotné ženy (ne játra plodu).



Další povídačka je o mladém mnichovi, který žije v klášteře v horách. Jednoho dne žádá svého mistra, aby ho nechal jít do lesa sbírat kaštany. Jeho žádost je zamítnuta s tím, že les je moc nebezpečné místo a žijí tam vážně nemilí tvorové. Chlapec ale vzdoruje, že nic takového v lese přece není a přesvědčuje svého mistra tak dlouho, až se nakonec podvolí a nechá ho jít. Samozřejmě, že ne jen tak - dá mu s sebou na ochranu tři magické přívěšky.
A tak chlapec stráví celý den sbíráním kaštanů, přičemž se zapomíná a jde hloub a hloub do lesa. Než si stačí všimnout, padne noc. Kluk se snaží najít cestu zpátky a jakápak to náhodička - natrefí na chajdu, kde žije pěkná stará a milá babička, která mu nabídne přenocování.
V noci ho ale probudí divné zvuky a jak mu oči padnou na papírové dveře, vidí stín té hodné staré babičky, jak si brousí pěknou velkou kudlu. Přesněji - ten největší kuchací nůž, jaký kdy mladík ve svém životě viděl. Aby toho nebylo málo, všude kolem jsou kosti (pochopitelně lidské), a jak se baba ohlídne přes rameno, je konečně vidět její pravá podoba - rohy, tesáky a dlouhý krvežíznivý jazyk. Chlapce obeznámí s tím, že ho sežere. Co taky čekal?
Chlapec se snaží vymyslet, jak by se vysmeknul a prosí onibabu, aby ho alespoň před smrtí nechala jít ještě na záchod. Ta sice souhlasí, ale radši si ho pro jistotu přiváže na lano. Co kdyby se pokusil o útěk?
V koupelně se chlapec rychle osvobodí a vytáhne své amulety. Modlí se k prvnímu, aby mu pomohl utéct a když baba volá, jestli "Uuuuž", amulet za něj odpoví "Ještě ne!". Mezitím se kluk protáhne okýnkem, zatímco amulet dál odpovídá babizně. Za nějakou dobu jí ale trpělivost dojde a vrazí do místnůstky. Ha! Byla podvedena!
Samozřejmě se dá na chlapcovo pronásledování a s jejími démoními schopnostmi není těžké ho za chvíli dohonit. Ten ovšem použije druhý amulet a přičaruje tak velikou řeku, která babu zastaví. Jenže jenom na chvíli. Onibaba otevře svou velkou tlamu a všechnu vodu z řeky vypije a dá se na další pronásledování.
Kluk konečně dorazí k chrámu, vtrhne dovnitř a prosí mistra, aby mu pomohl. Ten je zrovna uprostřed večeře a kluka schová do jednoho z velikých hrnců. Onibaba na sebe nenechá dlouho čekat a požaduje vydání kluka, jinak je oba sežere. Mnich zapírá a deklaruje, že v chrámu žádný kluk není, ale když ho onibaba porazí v magickém souboji, nechá se sám sežrat. Onibaba jepřesvědčená, že žádný smrtelník nemůže přemoci démona a tak souhlasí.
Nejdřív řekne mnich babě, do jaké velikosti může vyrůst. Onibaba neváhá a roste roste až do velikosti hory. Poté se mnich táže, jestli se dokáže smrsknout na velikost fazolky. Onibaba tak se smíchem učiní. Mnich onibabu čapne a vmáčkne ji do mochi, které měl zrovna k večeři, a slupne ji jako malinu.


Kurozuka

Báchorka o Kurozuce potom vypráví o dvou duchovních, kteří se vydali do Adachi a zastavili se v barabizně, ve které neměli. Milá babička (to onibaba ve své lidské podobě) je pustila dovnitř a vykládala jim o svém osamění a jiné pohnuté báchorky. Potom se ale musela odebrat nasbírat dříví. Než odešla, varovala návštěvníky, ať nechodí do zadní místnosti. Zvědavost je ale lidstvu daná a když někomu něco zakážete... co ale objevili vzadu v domě nebylo příliš vábné. Místnost byla plná kostí a hnijících mrtvol. Pozdě si uvědomili, že milá babička je démon z Adachi a že jsou v pěkné šlamastice. Když se už už chystali k útěku, Onibaba se samozřejmě vrátila. A to pěkně vytočená a rovnou ve své démoní podobě.
Také se dodává, že díky svým buddhistickým modlitbám byli sto utéci. Tomu ale nikdo nevěří, že ne?

Existuje anime s názvem Kurozuka a samozřejmě je to adaptace mangy, která je adaptací novely od autora jménem Baku Yumemakura.
Originální příběh vypráví o chlapíkovi z dvanáctého století jménem Minamoto no Yoshitsune (Kuro). Kuro se ztratí v horách (a vzhledem k přecházejícím událostem, jako je smrt jeho bratra, který byl první shogún, který vládl Japonsku, se tvrdí, že se odebral na věčnost) a setkává se s podivnou avšak krásnou ženou Kuromitsu. Přesně tak jako ve staré legendě, i on se svým služebníkem skončí v jejím domě a instrukce jsou jasné - nechodit do zadní místnosti.
Leč Kuromitsu není ledajaká onibaba, nýbrž vampírská onibaba, a tak i Kuro najde v zadní místnosti spoustu krve a mrtvol.


O Filmu

V roce 1964 se režisér Kaneto Shindó pustil do snímku s názvem Onibaba. Příběh je založen na staré buddhistické povídačce "A Mask with Flesh Scared a Wife" (Maska z masa vyděsila manželku). Snímek se zařazuje pod štítek historický drama horor a děj je zasazen do čtrnáctého století za občanské války.



Zdržím se převyprávění celého děje a naznačím jen nějaké klíčové momenty - muž svede mladou ženu, ale její tchýně není zrovna přejícná. Tato nepřejícná onibaba jednou v noci potká ztraceného samuraje v masce démona. Ten ji požádá o pomoc a ta se ho zbaví a okrade ho o věci, včetně masky. Muž je pod maskou znetvořený. Tuhle masku použije ženština k tomu, aby mladší děvčicu vyděsila za jedné bouřlivé noci. Později se ukáže, že masku nemůže sundat. A když se to za pomoci mladší konečně podaří, vyloupne se zpoza masky pěkně znetvořená onibaba. Ta sice brečí, že je stále člověkem, ale moc platné jí to při jejím znetvoření není.




Proměny a vzhled

Onibaba jakožto maskot vesnice Adachigahara Furusatomura, což je turistická destinace a je to replika tradiční japonské vesnice, je nazývána Bappy-chan.
Bappy-chan má rohy a tesáky, disponuje pěkně naštvaným výrazem a aby to nebylo málo, je to fashionistka. A jelikož má pěkně zvrácený vkus, vypadá nakonec neškodně až roztomile.
Jiná forma onibaby je právě ta krásná, černovlasá vampíří žena z Kurozuky.

Obvykle je onibaba popisována jako stará seschlá ženština. Její charakteristické rysy jsou rozcuchaná divoká hříva, maniakální výraz a pěkně velká tlama. Někdy je zobrazována s kuchyňským nožem nebo u kolovrátku. Obvykle svůj vzhled zakrývá svými magickými schopnostmi (jako všichni spiritové) a klame chudáky, které si láká do domečku.


Podle pověsti, kterou jsme si pověděli, žila žena, ze které se stala onibabou, v jeskyni (podle některých zdrojů dokonce v malém domku) v Adachigahara a zemřela nedaleko na místě zvaném Kurozuka.
V Adachigahaře dokonce mají malé muzeum na její počest.


Stejně tajk jako ghoul má i onibaba své použití i místo folklor. Může se tak tedy označovat kdejaká čarodějnice, tedy zlomyslná a škodolibá baba.


Dávejte si proto při svých cestách do Japonska pozor na lesy a chajdy, ve kterých sídlí milé babičky. Ty si vás určitě rády dají k pozdní večeři.


A co bude v dalším díle? Ovšemže nějaké milé hravé stvoření! Nechte se překvapit!


FOTO:gyuchang.jugem.jp,  japantimes.co.jp, electricsheepmagazine.co.uk, chuansong.me


Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9