Znáte rčení, že pro krásu se musí trpět? Taky si to říkáte, když vám na kosmetice upravují obočí nebo když nás tlačí vysoké podpatky? Ale to všechno je maličkost. Ženy v Číně zažívaly utrpení největšího kalibru, a to svazování nohou.
Aby byla čínská dívka žádanou nevěstou a mohla se dobře vdát, musela podstoupit kruté mrzačení nohou. Ideálem krásy totiž byla žena s co nejmenšími chodidly. Jen taková se mohla provdat do dobré rodiny. Žena, která měla normální zdravé nohy, byla předmětem posměchu a opovržení. Proto matky ovazovaly svým dcerám chodidla, ač pro ně bylo hrozné sledovat jejich utrpení. Mnohdy se začínalo s ovazováním již ve třech letech.
Technik zavazování nohou bylo víc. Jedna spočívala v tom, že prsty byly násilím ohýbány pod chodidlo a pevně svazovány. To mělo za následek zdeformování nártu. Špička nohy se čím dál více přibližovala k patě. Při tomto způsobu často docházelo k odpadnutí prstů. Rány často nechutně zapáchaly a vytékal z nich hnis. Celá procedúra trvala asi dva roky a byla neuvěřitelně bolestivá.
Další metoda se vyznačovala tím, že se sice neohýbaly prsty směrem k patě, ale chodidlo se svazovalo tak pevně, až došlo k tomu, že úplně vymizela klenba. U obou způsobů pak nohy získaly vzhled jakéhosi kopýtka. Takovým nožkám se říkalo „zlaté lotosy“ nebo „zlaté lilie“.
Absurdní je, že muži byli takovými chodidly uchváceni. Vedle sotva cupitajících žen si připadali mužně a udatně. Taková žena jim navíc nemohla utéci a seděla pěkně doma. Také jí často nic jiného nezbývalo. Chodit s takovými chodidly se dalo jen s obtížemi a mnohé ženy musely používat hůl.
Svazování nohou bylo zakázáno v roce 1912, ale mnoho dívek bylo dále mučeno tajně. Některé z posledních obětí této zvrácené tradice dosud žijí. A jedna z nich, Wang Lifen z provincie Yunnan, o tom hovořila s reportérkou Louisou Lim.
Wang Lifen říká: „Bylo mi pouhých sedm let, když mi matka zlámala prsty a začala mi svazovat nohy. Tu bolest si pamatuji dodnes. Pak matka umřela a já musela pokračovat sama. Mladé kosti jsou měkké a snadno se lámou, proto se to dělá v dětství. V té době byly malé nožky symbolem dobrého postavení. Nikdo nechtěl ženu s normálníma nohama.“
Z manžela Wang se nakonec vyklubal narkoman. Bez opia nedal ani ránu. Takže měla o další trápení víc. A nejhorší bylo, že ženy, které měly nohy svázané potají, se v komunistické éře špatně uplatnily. Musely pracovat v zemědělství, ačkoli pro ně byla chůze utrpením. Aby vládní inspektoři nic nepoznali, obuly se ženám při kontrole velké vycpané boty a bylo to.
Další žena jménem Zhou se přidala ke konverzaci a říká: „Je mi tak líto, že mi zmrzačili nohy. Nemohu tancovat a ani pořádně chodit. Jenže mi říkali, že by si mě jinak nikdo nevzal. Kdyby mi to neudělali, musela bych si asi vzít nějakého cizince.“
Ano, tyto a mnohé další ženy jsou smutnou připomínkou tohoto drastického zvyku, který přetrvával řadu století. Nyní jsou již měřítka krásy naštěstí jiná… i když i tohle může být sporné. Na světě se stále najdou lidé, kteří budou schopni kvůli tradicím a módě podstupovat cokoliv. Například bolestivé plastické operace a podobně. Ale to už je zase jiná kapitola a té se bude věnovat někdo jiný.
Zdroj: npr.org
