Ryū Murakami: V polévce miso [Recenze]

16:00 | 02.01.2019 Shirayuki 0
Dnes si představíme japonského spisovatele, kterého u nás překládá Jan Levora (též překladatel například Hitomi Kanehary). Oproti Haruki Murakamimu je u nás sice poměrně neznámý, avšak v Japonsku je jeho temnější a "úchylnější" dílo stejně oblíbené.
Ryū Murakami
Ryū Murakami FOTO: wikipedia.org

Stručně o autorovi a jeho stylu

Ryū se narodil v roce 1952 v Sasebu a již v jeho studentských letech se projevila protestní tendence proti Západu ve formě jeho účasti v hnutí proti přítomnosti Spojených států v Japonsku. Studia na umělecké škole Musashino nedokončil a rozhodl se věnovat výhradně psaní, mimo jiné působil i v redakci školních novin a věnoval se natáčení nezávislých filmů. 

Jeho prvotinou se stala Nekonečná, téměř průzračná modř - novela o promiskuitě a drogové závislosti mládeže, která navíc obdržela prestižní Akutagawovu cenu.

Na rozdíl od Harukiho je pro jeho tvorbu typické množství násilí, cynismu, explicitních sexuálních scén, prvků krimi, hororu a thrilleru, jejichž prostřednictvím dává čtenáři možnost nahlédnout do nitra postav. Prostřednictvím až vyhroceného realismu tak ukazuje syrovou verzi Japonska a velký skepticismus a kritiku vůči západní kultuře.

V polévce miso

 


Příběh nám nejprve představuje mladíka Kenjiho, studenta, který si se svou skvělou znalostí angličtiny přivydělává jako průvodce zahraničních turistů (hlavně Američanů) po Tokiu, aby se mohl vydat na vysněnou cestu do Států. Jeho prohlídky však nezahrnují jen nudné památky, nýbrž provádí cizince po vykřičených čtvrtích, erotických masážních salónech a sado-maso barech.

Přestože je jeho jedinou reklamou inzerce ve skromném časopise pro turisty, nemá o klienty nouzi a se svou přítelkyní Jun kvůli náročné práci, která ho velmi často zaměstná až do pozdních nočních a ranních hodin, se skoro nevídá.

Zrovna, když si plánuje, jak se svou dívkou stráví Nový rok, aby jí vše vynahradil, ho zkontaktuje americký turista Frank, aby si ho najal na několik večerů před Silvestrem. 

Když se s Frankem poprvé setká, nedokáže se zbavit nepříjemného pocitu - muž vypadá, jako by jeho kůže byla umělá, takže se nedá přesně odhadnout jeho věk, působí velmi podivně a odlišně od ostatních turistů a trpí na náhlé záchvaty vzteku. Údajně se živí dovozem radiátorů Toyota z jihovýchodní Asie a do Tokia přijel kvůli licenční smlouvě. Tvrdí, že si tvář popálil v dětství, takže musel podstoupit transplantaci, navíc si při nehodě poranil hlavu (do mozku se mu dostaly úlomky skla), takže mu lékaři operovali mozek, ale takové vysvětlení stejně Kenjimu nedá spát.

Mladík však potřebuje peníze a nemůže si dovolit odmítnout bohatě platícího klienta, a tak Franka zavede na peep show, do lingerie klubu (s obsluhou oblečenou pouze do spodního prádla), kde se objeví další varovný signál, když Američan platí zakrvácenou bankovkou.

V novinách se Kenji dočítá o brutálních vraždách, například o znásilněné a rozčtvrcené středoškolačce, jejíž ostatky se našly v zapadlé uličce ve vinylových pytlích, nebo bezdomovci, jehož ohořelé a benzínem polité tělo bylo nalezeno na veřejném WC. Navíc na dveřích svého bytu najde přilepené cosi, co velmi připomíná zakrvácený kus lidské kůže, a jeho podezření, že Frank je ve vraždách zapletený, se ještě zesiluje. Tuší však, že kdyby se s tím rozhodl něco udělat a udat ho na policii, stal by se další obětí.

Zápletka vrcholí o silvestrovské noci, kdy Kenji s Frankem zakončí svou tour po barech a nevěstincích v tzv. o-miai klubu - původně jakémsi seznamovacím baru, kde host vždy napsal na lístek číslo dívky, kterou chtěl kontaktovat, ta mu poté odpověděla, jak se chce bavit (jít pít jinam, nechá to na hostovi, dnes ne,...).

Zprvu se v poloprázdném baru docela dobře baví, avšak Kenji si zajde ven zavolat své dívce, která si o něj dělá starosti. Když se vrátí dovnitř, najde osazenstvo baru zavražděné nejrůznějšími brutálními způsoby a další Frank zabije přímo před ním. Jedná se o nejnechutnější scénu z celé knihy - nechybí množství krve, detailní popisy a Frank po Kenjim chce, aby umírající dívku ještě znásilnil. 

Svůj čin Frank odůvodní tím, že se s majitelem a číšníkem pohádali, protože je neupozornili, že jsou v baru více než hodinu, takže si musí zaplatit víc, a dívky byly hloupé, povrchní a neměly žádné životní cíle.

Otřesený Kenji chce nejprve jít vše oznámit na nedalekou policejní stanici, avšak poté si to z nějakého neznámého důvodu rozmyslí a s Frankem se po zbytek noci prochází městem. Američan mu vypráví, jak v dětství zabil labuť a vypil její krev a jak roky trávil v psychiatrickém ústavu, kde mu provedli lobotomii (údajná "nehoda hlavy").

Dojdou spolu až na historický most, kde si chce Frank poslechnout novoroční zvony, jejichž poslech má dle tradiční víry z mysli odplavit zlé duchy. Kenji přijde na to, že mu vraždy ani tolik nevadily a neodsuzuje je, protože lidé v baru byli jen lidský odpad a vlastně si to zasloužili. Frank dostane chuť na polévku miso, ale pak ho to přejde a řekne, že "on sám se nachází přímo v ní a je zamíchán jako kousky zeleniny". Při loučení Kenji dostane záhadnou obálku s jejich společnou fotkou a labutím pírkem.

Kniha je protkaná tématy samoty, beznaděje, vzpomínkami z dětství, strachem ze života a smrti a ztrátou identity. Mimo jiné autor ústy Franka vyjadřuje kritiku společnosti jako takové a popisuje komplikovaný vztah Japonců k "bělochům".

FOTO: goodreads.com

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9