Zahájení festivalu tchajwanského filmu [Report]

13:00 | 18.06.2017 ilonad 2
V jakém duchu započal 1. ročník zcela nového Festivalu tchajwanského filmu a co nabídl zahajovací snímek s názvem „Šťastnou cestu“? 
Moderátor zahajující festival
Moderátor zahajující festival FOTO: ilonad / asianstyle.cz
O zvednutí opony pro Festival tchajwanského filmu, který pořádala Tchajpejská hospodářská a kulturní kancelář v Praze ve dnech 10. - 14. května, jsem se dozvěděla sotva týden před jeho zahájením. Dovolím si prohlásit, že pro akci nebyl vybrán zrovna šťastný termín, přinejmenším dle mého skromného názoru. Za prvé, tento festival začal v době, kdy ještě dobíhalo promítání filmů pod hlavičkou „Hou Hsiao-hsien in Prague“. A za druhé, květen je akcemi často doslova nabitý, takže pořadatelé kulturních akcí se často o návštěvníky přímo přetahují. To byl bohužel i můj případ – filmy, které bych ráda viděla, byly promítány ve dnech, kdy jsem měla domluvené již jiné akce.

Po uvítacích slovech moderátora se slova chopil pan velvyslanec, který zmínil, že právě v souvislosti s tchajwanskou kinematografií mohli návštěvníci zavítat na festival Hou Hsiao-hsienových filmů (report ze zahájení najdete zde) a na přednášky cyklu Taiwan Cinema and Cultural Dynamics, které byly na programu prvních májových dnů. Dále neopomenul uvést také to, že nová tchajwanská (filmová) vlna se těší celosvětovému ohlasu, a že filmy, které se během festivalu budou promítat, byly často uvedeny na různých mezinárodních filmových festivalech. Film „Šťastnou cestu“, na který diváci s napětím čekali, představil jako černou komedii natočenou ve stylu road movie.

Dopředu jsem věděla, že hlavní hrdina Na Dow se rozhodne dělat poslíčka a pro doručení balíčku heroinu si rozhodne vzít taxík. Jenže, co čert nechce, situace se velmi zkomplikuje. Opět jsem si říkala, proč volba ohledně zahajovacího snímku padla zrovna na takový snímek? Co mám očekávat? Po této zkušenosti docházím k závěru, že filmové anotace jsou pro mě hodně zavádějící, nebo aspoň já si pod shrnutím děje festivalových filmů představím něco jiného, než co je mi následně naservírováno. Zde musím konstatovat, že se mi film líbil mnohem více, než jsem očekávala. A to je pro mě vždy plus.

Příběh začíná trochu netradičně a zmateně tím, že sledujeme neznámého chlápka v taxíku cestou na letiště. Ten se následně setká s naštvanými Thajci, kterým nevyšlo předání jedné zásilky a kteří teď pochybují o jeho loajalitě. V červeno-černých barvách vyhotovené a trauma navozující scény ukazují, že se vracíme do minulosti. A to do okamžiku, kdy si chlápek jen tak tak zachrání krk, když se mu thajský „Střihoruký Edward“ snaží ufiknout nůžkami hlavu. S tím, jak dějová linka pokračuje, se dozvídáme, že jsme byli svědky příběhu šéfa hlavního hrdiny, který se ve filmu objevuje až po několika minutách.

 
hlavní hrdinové Na Dow a Old Hui                         šéf hlavního hrdiny a drogový dealer

Hlavní hrdina Na Dow se po přečtení novin rozhodne zkusit novou práci, a tak se vydá získat bližší informace. (Mimochodem kdybych nečetla anotaci, tak bych byla celkem hodně zmatená vývojem situace. Tady jsem si posteskla, že je škoda, že inzerát z novin nebyl přeložen v titulcích, aby diváci znali kontext nebo znění nabízené práce.) S objevením Na Dowa na scéně, který si to namíří do hotelu, začíná sled naprosto skvělých komických situací spojených s vykonáváním jeho nové práce poslíčka. Humorem také kypí scénky, kdy se ho starý taxikář (druhá hlavní postava) snaží ukecat, aby využil jeho služeb (prý) za akční cenu s úžasnou slevou. Neodbytný taxikář, který zprvu vystupuje mile a celkem seriózně, se v průběhu cesty změní v ukecaného stařečka, který má tendenci hlavnímu hrdinovi kázat a nedávat pozor na cestu. Podle něj mladá generace dokáže uspět jen tehdy, když bude trpět, trpět a trpět! Ale nebojte, většina jízdy taxíkem je opravdu hlavně o humoru, který diváka pobaví.

Děj, který by se v kostce dal shrnout jako úkol hlavního hrdiny předat balíček kamarádovi šéfa na jihu Tchajwanu a vrátit se zpět, je prošpikován odbočkami do minulosti nebo naopak záběry kamery na další postavy, které jsou do obchodu s heroinem zataženy. Dovolím si vypíchnout naprosto brilantní scénku šéfa a jeho kamaráda, kteří se začnou hádat o tom, zda mají nechat ochranný igelitový obal na jeho oblíbené kožené pohovce (což je asi ten největší gauč, jaký jsem kdy viděla). Scénku jsem si naprosto zamilovala a na screenshotu můžete vidět, jak rozepře ohledně igelitu dopadla.

zmiňovaný gauč

Vedle humoru, který staví především na převracení či dementování výroků a na trochu absurdních situacích, se ve filmu ke slovu dostává také velmi barvitý slovník šéfa a jednotlivých drogových dealerů. Ve snímku se objeví i určitá dávka krve, ale potoky tímto filmem, který mi tématikou a humorem trochu připomíná francouzský snímek „Okrsek č. 13“, neprotékají. Musím vás ale varovat před brutální scénou, kdy člověku prořezávají helmu pilou. Scéna, která má dohru na několik minut, již po pár sekundách vyhnala několik diváků ze sálu. Myslím, že ale příliš neprozradím, když řeknu, že hlavní postavy čeká celkem překvapivé rozuzlení -  kdy se každému dostane to, co si zaslouží.

Hudba, která se filmem line v západních i východních tónech, je zvolená tak, aby správnou měrou doplňovala dění na plátně. Zde je opět škoda, že závěrečná píseň Subaru od japonského interpreta Tanimury Shinjiho nebyla hodna snah ani anglického překladatele. Snažila jsem se dohledat, co mohlo režiséra vést k použití japonské písničky, ale dopátrala jsem se jenom toho, že píseň Subaru zpívala také populární tchajwanská zpěvačka Teresa Teng.

 

Film, který z hlediska vyprávění přináší spíše jednodušší příběh, mě velmi oslovil svým humorem a pěkným nastíněním údělu jednoho starého taxikáře, který přišel z Hongkongu do Tchajwanu se snem zbohatnout a naučit se jazyky. Snímek velmi lidsky podává zprávu o tom, jak člověku může před očima utéct život, ale pak se jednoho dne v neštěstí může objevit malý zázrak, který zahřeje u srdce.

Sice jsem se zmínila o dvou drobných výtkách, ale s překladem jsem byla mimořádně spokojená. Použité výrazy stylem odpovídaly vyznění filmů, překlad byl velmi čtivý a nechyběly v něm pasáže nebo části dialogů.

Zajímavost: A až po zhlédnutí filmu jsem si uvědomila, že obrázek použitý pro plakát festivalu (viz titulní foto), je ve skutečnosti fotomontáž.

Po spuštění opony a opuštění sálu čekalo diváky velmi pěkné občerstvení v podobě (pro mě) roztomilých jednohubek, pečiva, nealkoholických nápojů a vína. Musím se přiznat, že zahájení tohoto festivalu (včetně promítání) na mně zanechalo velmi příjemný, a tudíž dobrý dojem. 

 

FOTO: ilonad / asianstyle.cz, www.csfd.cz

Diskuze

Momentálně nepodporujeme Internet Explorer 9